Rozhovor s Vlastimilem Jurou: Felinoterapie v Česku

Jak byste laikovi popsal v základě, co je felinoterapie?

Felinoterapie je terapeutická metoda, při níž se využívá kontakt s kočkami k podpoře psychické i fyzické pohody člověka.

Můžete popsat začátky felinoterapie v Česku?

Už před revolucí u nás existovaly aktivity zahrnující práci s kočkami, ale tehdy nebyly nijak organizované. A vlastně ani dnes nejsou zcela řízené. Dnes ale máme lidi, kteří se felinoterapii dlouhodobě věnují a dokázali ji ukotvit jako součást své činnosti.

Kdy jste se začal věnovat felinoterapii vy?

Přišlo to spontánně. Byl jsem chovatelem a měl jsem kočku, která měla přirozené předpoklady pro felinoterapii, přestože jsem tehdy ani netušil, že něco takového existuje.

Jaká kočka je vhodným kandidátem pro felinoterapii?

Zkušený chovatel pozná, jestli je kočka pro tuto práci vhodná. Je však třeba počítat s tím, že změna prostředí může chování kočky výrazně ovlivnit. Kočka z klidného prostředí nemusí zvládnout rušné prostředí mateřské školy, zatímco zvíře zvyklé na ruch a děti se může v takovém prostředí cítit dobře. Výjimečnou výhodu mají například hluché kočky, které nevnímají hlasité zvuky, jež by jinak kočky mohly stresovat.

Co se týče výživy koček, jak moc je pro ně důležitá strava a jak to může ovlivnit jejich působení při terapii?

Zdravá a pestrá strava je pro kočky klíčová. Pokud zvíře trpí nedostatkem základních potřeb, jako je výživa nebo pohodlí, může být stresující už samotná cesta na terapii a takové zvíře samozřejmě nebude schopné terapii vykonávat. Kočky potřebují kvalitní potravu, která obsahuje vysoký podíl masa. To je pro ně hlavním energetickým zdrojem. Jedině dobře živená kočka je zdravá a taková je i schopná vykonávat felinoterapii.

Musí kočka složit nějaké zkoušky k tomu, aby felinoterapii prováděla?

Žádná legislativa zatím nepožaduje zkoušky pro kočky, ani pro jejich majitele. Nicméně existují organizace, které testují způsobilost zvířat a lidí. Cílem našeho spolku Kočky Praha je vytvořit standardy a ukotvit je i legislativně. To však bude běh na dlouhou trať.

Kontroluje se nějak způsobilost felinoterapeuta?

Naše organizace neprovádí klasický výcvik felinoterapeutů. Když se však někdo rozhodne, že by se této činnosti rád věnoval, společně s ostatními felinoterapeuty v celé republice jsme se shodli, že je důležité nejprve posoudit, jak si dotyčný rozumí s kočkou. Sledujeme, zda dokáže vnímat její potřeby, chápat její chování a jestli s ní umí pracovat. Nejde jen o znalosti správného krmení, což je samozřejmě základ, ale především o schopnost vytvořit s kočkou funkční a respektující vztah.

Před rokem jsme uspořádali nábor nových zájemců o felinoterapii a zprvu mě překvapil počet lidí, kteří se přihlásili. Bohužel, při následných rozhovorech jsem byl šokován jejich motivací. Mnozí z nich vnímali tuto činnost pouze jako snadnou cestu k výdělku a kočky viděli spíš jako "pracovní nástroje". To je však nepřijatelné.

Je zásadní si uvědomit, že ačkoli je kočka klíčovým prvkem terapie, jde o živou bytost, která vyžaduje respekt a citlivý přístup. Proto by mělo být samozřejmostí důkladně prověřit uchazeče, zda kočkám skutečně rozumí a dokáží respektovat jejich limity. Dobrý terapeut musí být schopen rozpoznat, kdy je kočka unavená a už nemá energii na další terapii.

Kromě vztahu ke zvířatům by měl terapeut zvládat i komunikaci s lidmi, včetně méně příjemných situací. Například když bude nutné vysvětlit klientovi, že kočka určitého pacienta nemusí mít ráda a nelze ji k interakci nutit. Tento druh empatie a porozumění je základem kvalitní felinoterapie.

Jak probíhá výcvik kočky pro felinoterapii?

Výcvik je založen na pozitivní motivaci a odměnách, ale trvá kratší dobu než u psů – maximálně půl hodiny denně. Kočky mají omezenou trpělivost, takže se s nimi musí postupovat pomalu. Ideální je začít s tréninkem už od kotěte, například zvykáním na kšíry a cestování autem. Myslím si, že už roční kočka, která se zklidní z kotěcího věku, může být vhodná pro felinoterapii.

Jaký je průběh felinoterapeutického sezení?

Felinoterapeut by měl před každou návštěvou věnovat pozornost prostředí, kam kočku přivede. Důležité je zhodnotit, zda je prostor vhodný a připravit se na případné výzvy. Sezení trvá zpravidla půl hodiny. Na začátku se kočka seznámí s prostředím, což jí pomůže cítit se bezpečně. Ideálním místem je menší, uzavíratelná místnost, kde není vystavena rušivým vlivům. Terapeut by měl nechat kočku prostor prozkoumat, aby se uklidnila a mohla se plně soustředit na interakci.

U seniorů se většinou pracuje se dvěma klienty současně. Kočka často sedí na klíně, přičemž její působení se liší podle individuálního fyzického a psychického stavu každého seniora. Tímto způsobem napomáhá relaxaci a podporuje psychickou pohodu. Někteří oceňují pouhé vrnění nebo mazlení, jiní si s kočkou povídají a sdílejí své myšlenky. Velmi silné momenty nastávají u seniorů s Alzheimerovou chorobou. Tito lidé se často vracejí ve vzpomínkách do dětství, kdy měli domácí zvíře. Setkání s kočkou v nich může vyvolat vzpomínky na jejich mazlíčky, což jim přináší radost a pocit klidu. Zvíře v takové situaci hraje důležitou roli jen svou přítomností.

U dětí bývá sezení více edukativní – předávají se informace o péči o zvířata, jejich chování či potřebách. Při návštěvách mateřských nebo základních škol by měl terapeut předem zjistit podrobnosti o dětech ve třídě. Je důležité vědět, zda se ve skupině nenachází dítě, které by mohlo být neklidné nebo by mělo zvláštní potřeby. Tím se zajistí, že návštěva proběhne hladce a efektivně. Felinoterapeutická sezení mají u dětí často formu hravé edukace. Vyvracíme mýty, například že kočky by měly pít mléko, a učíme je správné péči o zvířata. Děti se dozvídají i zajímavosti o historii koček, jejich vzhledu, povaze či různých plemenech. Kočka v takovém prostředí funguje jako „moderátor“, který přitahuje pozornost dětí a usnadňuje navázání kontaktu. Cílem je budování pozitivního vztahu ke zvířatům a pochopení jejich potřeb. Komunikace mezi dětmi a kočkou může být velmi přínosná. Děti se někdy svěří zvířeti s problémy, které by člověku neřekly.

Velkou výhodou felinoterapie oproti kanisterapii je schopnost kočky vrnět, což psi neumí. Právě vrnění má jedinečný uklidňující efekt a pomáhá navázat hlubší kontakt s člověkem.

Je nějaké plemeno, které je nejvhodnější pro felinoterapii?

Není možné jednoznačně určit, které plemeno je pro felinoterapii nejvhodnější. Stejně tak nelze říci, že určité plemeno je ideální pro práci s dětmi. Klíčem k úspěchu v této oblasti není jen plemeno, ale především povaha konkrétní kočky a schopnost terapeuta s ní pracovat.

Pokud se někdo rozhodne věn ovat felinoterapii, měl by si vybrat kočku, se kterou dokáže vytvořit harmonický vztah a kterou zvládne „ukočírovat“ v různých situacích. Důležitější než plemeno je tedy vzájemné porozumění mezi terapeutem a jeho zvířecím partnerem.

Jaký je ideální temperament a povaha kočky vhodné k práci s lidmi?

Temperament je určitě důležitý. Nechtěl bych říkat, že kočka musí být nutně apaticky klidná. Ale musí to být kočka, které má ráda lidi. V případě, že s ní budete chodit za dětmi, tak by samozřejmě měla mít ráda děti, neměla by se bát, že na ní budou sahat více prudkými pohyby. Nesmíme ani zapomínat na to, že kočka se může doma chovat naprosto klidně, vhodně k felinoterapii, ale poté co přijde do jiného prostředí může být agresivní. Takže je to opravdu o práci mezi felinoterapeutem a kočkou a o tom, do jaké míry člověk kočku zná a pozná na ní, že není něco v pořádku.

Jaké mechanismy působí na tělo a mysl člověka během kontaktu s kočkou?

Hlavním je taktilní působení, kdy zvíře po člověku šlape. Určitě není na škodu, pokud kočka dělá „mléčný krok“, což je vlastně takové promačkávání například na hrudi člověka. Samozřejmě to kočička musí dělat bez drápků, což se jí dá odnaučit. Dále působí na člověka její vrnění, což je nesmírně originální věc, které jiné zvíře neumí. A nesmíme zapomínat hlavně na samotnou přítomnost zvířete. Kočka se dá vycvičit i na různé triky a cviky, takové kočičí agility, tudíž s ní lze udělat i zábavnou show pro pacienty.

Jaké specifické vlastnosti koček přinášejí výhody, které by jiná zvířata neměla?

Rozhodně je to vrnění. Ostatní vlastnosti jsou podobné a zvířata se v nich mohou jednoduše zastoupit.

Jsou momenty, kdy kočka nemůže terapii vykonávat?

Obvykle ještě před výjezdem na terapii poznáte, že je s kočkou něco špatně a že by nebylo vhodné na terapii dorazit. Jsou totiž dny, kdy kočka opravdu nemá náladu a nelze ji do práce nějak nutit. Je však dobré naučit kočku nějakému rituálu, aby se na felinoterapii těšila a bylo to pro ni nějakým způsobem zajímavé. Nejhorší je, když kočku vytrhnete z jejího komfortu. Dále je nutné sledovat její zdravotní stav, což by pro chovatele mělo být samozřejmostí.

Je potřeba také myslet i na cestu, která může být pro kočku velmi stresující. Kočky samy o osobě nemají rády stísněný prostor, tudíž i samotná přepravka jim nemusí vyhovovat. Z mé zkušenosti se mi s kočkou nejlépe cestuje, když může být v autě mimo přepravku a je připoutaná k sedačce pomocí kšír. Může se tak na zadních sedačkách nějakým způsobem pohybovat, ale zároveň neohrozí chod jízdy a je svobodná.

Pro jaké skupiny je felinoterapie vhodná?

U nás to máme rozdělené do třech skupin: Senioři, děti a lidé s mentálním či psychickým postižením či jinými specifickými potřebami. Současně ale kočky působí prokazatelně pozitivně i na všechny, kteří je podvědomě využívají, ať už na klidnou chvilku, kdy je mají na klíně u televize, nebo naopak při hře s nimi s různými prolézadly a tunely nebo jen mávátky.

Jaké psychické problémy a zdravotní obtíže jsou vhodné pro felinoterapeutický přístup?

To asi nelze nějakým způsobem vymezit. Myslím si, že nejdůležitější je myslet na to, abychom kočičky nebrali k lidem, kteří mají silné alergie nebo k těm, kteří kočky vyloženě nesnáší.

Jaký je vztah felinoterapie k tradiční psychoterapii?

Každý terapeut by měl pracovat s tím, co je nejlepší pro daného klienta. Měli by mít tedy široké spektrum komunikačních nástrojů, kterými může být i kočka, pes, či jakékoliv jiné zvíře.
Je felinoterapie doplněk, nebo může v některých případech nahradit tradiční přístupy?

Nemyslím si, že by felinoterapie měla nahrazovat jinou terapii, spíše bych řekl, že je její součástí.

Jak se přistupuje k jednotlivým klientům? Liší se přístup například podle věku klienta či typu problému?

Kočka může působit jako aktivizační prvek u seniorů, kteří nejsou více pohybově omezeni. Oni si s ní hrají, v jiných případech se mohou třeba za ní pohybovat pomocí vozíku. V některých zařízeních je ovšem kočka vhodnější už jenom z toho důvodu, že je menší a drobnější, tudíž se spíše dá položit pacientovi na klín, který pak zapojuje ruce při hlazení.

Jaká jsou rizika felinoterapie a jak se řeší?

Všechna rizika, která jsou, by měl dobrý felinoterapeut být schopen minimalizovat, a to ještě předtím, než na terapii dojede. Tedy v případě, když už doma vidíme nějaký problém u kočky, ať už zdravotní, či jiný, je lepší hodinu terapie zrušit. Dále je určitě třeba si dát pozor na možné alergie u pacienta. Proto by měl felinoterapeut prvně kontaktovat klienta ohledně jeho zdravotního stavu, co má všechno za sebou, s čím má problém. Je vhodné znát tyto informace nejenom kvůli kočce, ale i kvůli tomu, aby felinoterapeut nepodával nevhodné otázky pacientovi.

Kde se mají zájemci o felinoterapii hlásit?

Mohou se hlásit u nás v organizaci Kočky Praha, nebo u menších skupin lidí, kteří se tomu už také dlouhodobě věnují a pracují v závislosti na nějakém spolku.

Proplácí felinoterapii pojišťovny?

Jelikož není felinoterapie nijak legislativně ukotvena, ani v zákoně, tak ji pojišťovny neproplácejí.

Jaké kurzy, certifikace nebo zkušenosti jsou potřebné pro práci s kočkami a klienty?

V letošním roce jsme už spustili set kurzů, který je jakýmsi optimem toho, aby byl člověk způsobilým felinoterapeutem. Chceme, aby obsahově tyto kurzy daly dohromady balíček optimálních znalostí nutných k provozování felinoterapie. Jedním z kurzů je i první pomoc, jelikož to organizace velmi často vyžadují. Poté, co člověk absolvuje 100 – 120 hodin z balíčku kurzů, mu můžeme říct, že v tuto chvíli se již může aktivně věnovat felinoterapii a hlavně práci s kočičkami. Samozřejmě zohledňujeme i vstupní znalosti člověka, ale neznamená to, že když člověk chová dvacet let kočky, tak je profesionál ve felinoterapii.

V tuto chvíli neexistuje žádný oficiální certifikát o vzdělání felinoterapeuta, jelikož felinoterapii nemáme nijak právně podloženou a schválenou. Chceme však dojít k obecné shodě standardu mezi lidmi, kteří se tomu věnují dobře a dlouho. Proto bychom rádi do budoucna vytvořili kvalifikační kurz přes Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), ze kterého by člověk získal certifikát felinoterapeuta. Doufám, že se nám to do dvou let podaří i díky pomoci společnosti Partner in Pet Food, pod kterou patří značka Shelma.

Jak je to tedy s felinoterapií aktuálně, kdo ji může provozovat nebo kdo si ji může vyžádat? Jen organizace nebo i jednotlivci? Jak poznám kvalitního felinoterapeuta?

Tím, že felinoterapie aktuálně nemá legislativní rámec, je těžké rozeznat kvalitního felinoterapeuta. Kvůli touto stavu také dochází k situacím, že se k lidem mohou dostat takoví jedinci, kteří pouze vlastní kočku nebo jsou chovateli koček, ale o tom, jak by měla felinoterapie probíhat, nemají žádné informace. Každá skupina lidí, s nimiž felinoterapii provozujete, potřebuje jiný přístup. Špatný přístup při práci s klieny samozřejmě snižuje úroveň a povědomí o felinoterapii. Ideální aktuálně je se obrátit na naši organizaci Kočky Praha, kde vám vhodného felinoterapeuta doporučíme.

Co je potřeba zlepšit?

Určitě uzákonit felinoterapii, aby měla nějaké standardy. Když se toto podaří, tak to přinese určitě zkvalitnění, ale zároveň bude otázkou, zda to přinese zvýšení počtu felinoterapeutů. Obecně si myslím, že to rozhodně pomůže. Organizace budou mít jistotu toho, co za to dostanou a lidé budou mít snad také větší jistotu, když se rozhodnou být felinoterapeutem.

Lze někde dokázat, jak felinoterapie pomáhá v praxi? Jsou na to průzkumy? Např. v zahraničí?

Problémem je, že po akademické stránce se tomuto tématu moc lidí nevěnuje, a to i přesto, že by na to data byly. Všechno jsou to pouze kvalitativní výzkumy na základě určitých jednotlivostí. Obecně však od všech felinoterapeutů uslyšíte, že má terapie pozitivní výsledky, že lidé, kteří ji absolvovali, jsou šťastnější a těší se na další sezení.

Jak vnímáte společenské předsudky spojené s felinoterapií?

Samozřejmě existují milovníci koček i psů. Někteří lidé nemají ke kočkám vůbec žádný vztah, nebo je dokonce nemají rádi. A takové jen těžko přesvědčíte o přínosech felinoterapie. Na druhou stranu, pokud jsou ochotní si poslechnout, jak tato metoda funguje a že kočky mohou pomáhat lidem stejně jako psi, máte skvělou příležitost změnit jejich pohled. Mnozí si myslí, že kočky jsou vypočítavé a odtažité, ale ve skutečnosti jim jen nerozumíme. A tak je to vlastně se spoustou věcí, to, co nechápeme, v nás často vyvolává obavy.

Bio

Mgr. Vlastimil Jura, ředitel spolku /organizace: Mladí chovatelé zvířat, Kočky Praha

Mgr. Vlastimil Jura je vystudovaný pedagog. Aktuálně se přes 30 let věnuje různým činnostem kolem zvířat a zvláště pak koček. Felinoterapii se v rámci svého volného času věnuje už dlouhodobě. Přivedl ho k ní v dětství otec. Doma měli několik koček, později i chovných koček siamských, britských, bengálských v rámci chovatelské stanice jejichž chování pozoroval od dob kotěte, až po dospělou kočku. Jako mladý chovatel se úspěšně účastnil chovatelských vědomostních soutěží. V období dospělosti se nyní věnuje etologii koček a zvláště pak vztahu kočka-člověk z edukativního pohledu s důrazem na využití u dětí.